Tuto sekci jsem vytvořila pro naše 4 nohé přátele, kteří už tu s námi nejsou, ale i tak jim patří stále místa v našich srdcích a my na ně nikdy nezapomeneme!
Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý – tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.“
Převzato z Neviditelného psa O. Neffa
Ťapinka 
Ťapinka byla můj první pes vůbec. Krásné malé štěňátko hladkosrstého králičího jezevčíka, které jsem dostala s červenou mašlí pod stromeček. Jezevčík se v ní nikdy nezapřel. Byla paličatá, svéhlavá, ale na druhou stranu mírná, přátelská, s duší bojovníka a ochotná jít za námi kamkoli. Doprovázela nás dlouhých 18 let, stala se součástí všeho, co kdy patřilo k nám a přežila 3 naše další psi – Karinku, Bada a Sáru. O jejích vylomeninách a naschvál kouscích bych se tu mohla rozepsat a určitě by to vydalo na spoustu a spoustu dalších stránek. Dožila se krásných 18 a čtvrt roku a již navždy zůstane v našich srdcích.
Karina 
Karinku objevila moje máma jak jí městská policie měla uvázanou na šňůře a chtěli ji odvézt do útulku. Když se k ní sehnula, jen aby jí pohladila, Karin ji udělala celkovou kosmetiku a byla hrozně za pohlazení vděčná a tak jsme najednou už neměli jen Ťapinku, ale i asi 3-4 letou pitbulku. Karina bohužel nesnášela ostatní psy, se kterými se chtěla mohutně rvát, ale jelikož to byl jinak velký mazel a dobrák, tak jsme počáteční obtíže ustáli a asi po třech měsících docílili aspoň toho, že akceptovala Ťapku a nadále ji už baštit nehodlala (i když jednou se jí bohužel Ťapka do tlamy dostala..jako památku na to měla už navždy křivou tlamičku). S výcvikem to bylo trošku těžké, Karinka to s tím účením nerada přeháněla :-). Byl to úžasný pes s dobráckou povahou. Bohužel lovení ostatních zvířat se jí jednou stalo osudným..když utekla za kočkou, ale jednomu jedinému autu už neutekla..Byly to krásné 3 roky!
Bad
Na Badečka jsme narazili v brněnském útulku. Byl to asi 6ti letý pes, se základním výcvikem, který byl nalezen přivázaný u svodidel na dálnici. Rodiče majitelky se o něho posléze přihlásili, ale jejich dcera skončila na odvykací kúře a nemohla se o psa nadále starat. Jeho postava připomínala spíš válec než ladné a štíhlé tělo dobrmana, ale i tak nakonec skončil u nás doma. Byl nám a hlavně i naší Ťapince, kterou měl velice rád a choval se k ní jako pravý gentleman, věrným společníkem necelé 3 roky. Miloval vodu, dlouhé procházky a svoji rodinu si za vlídné a laskavé zacházení jako pravý hlídač dokázal náležitě bránit. Byl to úžasný pes ne svým vzhledem, ale svou krásnou duší!
Sára 
Na stránkách pražského útulku v Tróji byla „ONA“, 10ti letá dobrmanka. Evidentně velice korpulentní dáma a o takové pejsky bohužel moc zájem není. Lidé se až moc bojí svého zármutku, který pokaždé nastane při odchodu 4nohého přítele, ale málokdo si uvědomí, že může pomoci někomu, kdo by jinak i svoje třebas už jen krátké dny strávil sám v kotci, kde mu pracovníci útulku v žádném případě nahradit rodinu nemohou..zemřel by sám a naprosto opuštěný. Sára s námi strávila asi nejméně času..byly to jen 3 měsíce..ale díky Sářině úžasné povaze to byly krásné dny, na které se dá vzpomínat jen s láskou. Byl to vděčný pes a my byli vděční jí.
Al Royal Dux 
Aliho jsme si přivezli v jeho 3 letech od původního majitele. Měl zanedbanou socializaci, kromě fen neakceptoval nic co se hýbalo a utekl za vším co jen koutkem oka spatřil. Postupem času se stále zlepšoval. Pro mě se stal věrným přítelem a ochráncem, pro Ellen nejlepším parťákem a pro Elleniny potomky skvělým náhradním tátou. Dával nám spoustu radosti a bezmezné lásky. Měl pravou dobrmaní duši a já si s ním splnila svůj sen o krásném, kupírovaném dobrmanovi. I když nebyl psem, který by vyhrával na výstavách tituly, pro mne byl naprostý šampion! Pokud opravdu existuje psí nebe, věřím, že on tam právě prohání spoustu koček, nosí v tlamě ježky – jak bylo jeho velké hobby, užívá si lovení střapce a střeží tam klid a pořádek!
Ellen z Husovy tvrze 
Elen, Elza, Eleanor..můj první beauceron! Byla to osobnost s úžasnou povahou, dominantní, ale přitom něžná. Zakladatelka našeho chovu, která mi dala nejen úžasných 10 let, ale také spoustu krásných a úspěšných dětí. Byla mi přítelkyní, parťačkou a oporou kdykoli jsem potřebovala. Vyhrály jsme spolu spoustu výstav, vybojovaly i sportovní zkoušky, závody coursingu nebo prostě jen chodily na vycházky, házely milovaný míček, trávily čas u vody, na gauči…kdekoli. Jsem jí vděčná za to, kolik mě toho naučila a za její svatou trpělivost se mnou! Nashledanou, má drahá přítelkyně….
Al le Coeur Pur „Plavi“
nejmenší štěňátko, které se mi kdy narod
ilo, ale největší psí bojovník, kterého jsem měla tu čest mít po svém boku téměř 13 let! Byl paličatý, neústupný, hrdý, milující…byl můj ochránce. Spolu jsme i přes jeho zdravotní postižení zvládli zkoušku vloh ovčáckého psa, coursing, miloval trénink obran, kde se projevil jako naprosto nekompromisní „trhač“ :-), spousty vycházek a koupacích výletů, které zbožňoval až do posledních chvil. Byl to Pan pes a já jsem velmi vděčná, že to se mnou tak dlouho vydržel! Teď už jsi volný. Zase se jednou setkáme. Ale ne hned…ne hned.
Měla jsem tu čest, že můj život obohatili všichni tito skvělí rafani! Ani na jednoho z nich není možné zapomenout!